Co mě naučil Ferdinant?

Nevím, jak vy, ale já mam rád animáky. Jsem jejich velký fanda a líbí se mi, že většinou obsahují nějaké ponaučení a ukazují špatné lidské vlastnosti v přímém světle.

Zrovna včera jsem se díval na film Ferdinand - animák o býkovi, který uteče z farmy, aby žil spokojený život.

Co mě na filmu zaujalo, bylo hned několik věcí, z nichž některé mě dovedly k napsání tohoto blogu a lepšímu pochopení, proč jsem satanistou a ne "křesťanem" nebo jiným klasickým věřícím.

Pokud jste Ferdinanda neviděli, pokusím se Vám v krátkosti vysvětlit hlavní princip, podle něhož všichni býci žijí a v němž jsou svými otci vychováváni. Tento princip byl podobný jako naivní filosofie oživlých potravin ve sprostém animáku Buchty a Klobásy.

Býci celý život zápasili o to, aby byli vyvoleni a dostali se do Arény, kde budou bojovat s toreadorem. Netuší, že Aréna je jistá smrt. 

Podobně jako buchty a klobásy (či jiné potraviny), věří, že BÝT VYVOLEN znamená BÝT SPASEN. Ve skutečnosti to však znamená pouze jistou smrt, tedy PEKLO.

Jak podobné je to realitě mnohých náboženství, kde utrpení, smrt v boji (džihád) či mučednictví ve jménu víry lidé berou jako nejrychlejší cestu do Ráje, ačkoliv je to jen další pěkně nastrojená Smrt. S touto absurdní logikou (zemřu -> budu zachráněn) většinou nelze příliš bojovat. Jde o slepou víru, která rozumu vzdoruje.

Co mne však na filmu skutečně "trklo do hlavy" bylo poznání toho, proč jsem a proč také CHCI být satanistou, a nikoliv služebníkem jiné morálky.

Dříve jsem vždy bojoval s morálními kodexy, které mi zakazovaly nenávidět a přát někomu něco zlého. Musel jsem se nutit k "lásce ke všem", i když to nedávalo smysl. Musel jsem se "modlit za odpuštění viníkům", dokonce "přát zločincům rozhřešení". Jako by veškeré a jakékoliv nelidské zrůdnosti mohly být vyřešeny pouhou modlitbou nebo zpovědí s knězem.

Která scéna mi toto všechna připomněla? Jednalo se o závěrečnou scénu v aréně, kde stojí býk Ferdinand (býk s lidskou tváří) proti toreadorovi (člověku s duší zrůdy). Nevím, jak vy, ale mě je úplně fuk, že je nějaká krutost "národní tradicí". 

Teď mě nechápejte špatně: býčí zápasy by mohly být heroickým sportem, pokud by byl souboj rovnocenný. Jenže to se ani náznakem neděje. Člověk a býk v aréně nejsou rovnocennými soupeři, ani nemají stejnou šanci přežití. Člověk sice může zemřít (pokud je hodně nešikovný a nebo se stane nějaká nehoda), ale většinou přežívá, protože to prostě je "jeho zaměstnání". 

Naproti tomu býk nikdy vyhrát nemůže. Nemá možnost porazit toreadora a vysloužit si odměnu - třeba dožít někde na farmě v poklidu. Smyslem býka v těchto zápasech je vždy a pouze zemřít. 

Možná byla kdysi tahle tradice jiná - třeba skutečně reflektovala spravedlivý souboj mezi člověk a zvířetem, v němž jen 1 přežije a druhý bude "zachráněn". Spasen. Jenže spasen je jen a pouze ten, kdo přežije - ne ten, co zemře. Jak absurdně to křesťané převrátili, když nám nakecali, že spasen bude jen ten, kdo zemře???

Aby tento falešný souboj skutečně dopadl tak, jak si toreador přeje, má v aréně napomoc další lidi s ostrými nástroji a bodáky. Býk je před zápasem stresován, vyhladověn nebo jinak trýzněn, aby vydal "co nejlepší výkon'".

Pro mě osobně - tohle není žádný sport nebo ukázka síly. Je to jenom hrané divadlo, ve kterém si pár chlápků honí ego a velký dav jásá nad mrtvým zvířetem, které žádnou šanci nemělo. 

V dřívějších dobách bych se musel modlit za spásu toreadorovy duše. Musel bych mu "chtít odpustit", protože "jeho nesmrtelná duše je přeci o tolik cennější než zvířecí duše". Taková sračka.

Nyní jsem ale jinde. Jsem satanista a žádnou povinnost odpouštět nemám. Odpouštím, komu chci, a přeju štěstí jen tomu, kdo si to podle mě zaslouží.

Při sledování jsem se chtě nechtě přistihl, jak toreadorovi přeju smrt. Vzpomněl jsem si na obrázky a videa z býčích zápasů, a pocítil, že jediné uspokojení, které v tomto případě upřímně cítím, je, když hloupý a namyšlený toreador zemře. Když ho býk roznese na svých rozích a zadupe kopyty. 

Tenhle pocit spravedlnosti mě nejrpve zarazil. "Je to vůbec správné přát někomu smrt?" 

Dřív bych se obracel s radou na druhé (lidi, texty, neexistující bytosti...), ale teď vím, že jediným osobním morálním soudcem jsem já. V mém pohledu na svět je to spravedlivé a zasloužené.

V mém světě nechci, aby si lidé zvyšovali ego tím, že v nerovném a neférovém souboji zabijou týraného býka. V mém světě chci, aby příroda vrátila úder. V mém světě chci, aby toreador zemřel za svou troufalost.

Že bysme neměli nikomu přát nic zlého? Ale prosímvás, to neříkejte mě, ale tomu toreadorovi a stovkám lidí, co se na tyhle zápasy chodí koukat. Neotravujte se svojí trapnou morálkou mě, ale raději sami zdůvodněte, co děláte pro naplnění vaší myšlenky. 

Jsem neskonale vděčný, že už nemusím být otrokem strojené morálky, a mohu milovat i nenávidět upřímně. Protože když nemůžete nenávidět nikoho, jakou cenu má vůbec vaše láska'?

Jsem rád, že nakonec Ferdinand přežil. Na toreadorovu smrt si budu muset ještě počkat na jiný film :D ale kdo si počká, ten se dočká. A kdo si hraje s ohněm (nebo býkem), musí čekat, že se spálí.

Ale teď to podstatné - jaký je Váš názor?

Jaký je Váš názor na film o Ferdinandovi?

Jaký je Váš názor na býčí zápasy?

A jaký je Váš názor na to, jak by měl zápas dopadnout, kdyby to celé mělo být spravedlivé?

Díky a těším se na Vaše odpovědi.

Váš věčně radostný Satanův přítel.